Češi, pojďme rodit – nebude třeba reformy?

 Jedna z ekonomických  manter  říká , že kdyby bylo více  českých /evropských/ mladých, nebylo by  nám třeba reformy. To je ale  mýtus, který bychom neměli  ekonomům věřit. Nezaměstnanost mezi mladými lidmi do  26 let stále roste a  v západní Evropě již dosahuje  téměř 20% , u nás je situace zatím lepší.

Nezaklínejme  se stále nedostatkem dětí.  Není pravda, že bylo - li by více mladých lidí, bude více  přispěvatelů na důchod .  To bude platit až ve chvíli, kdy VŠECHNY děti budou zaměstnány,  budou odvádět daně a PŘESTO  bude v systému málo peněz.  Málo důchodů je proto, že je málo odpovídajících pracovních míst. Proč tomu tak je a proč ta správná pracovní místa ubývají, píše Robert   Reich v knize  V pasti úspěchu / Prostor 2003// The Future of Success/. Reich věří,  že za ubývající místa společnost  vždy jiná místa vytvoří a lidi si práci najdou, ve službách, jako  bankovní a investční poradci, treneři  apod., ale jak tedy vysvětlit, že především mezi mladými lidmi jak u nás , tak ještě víc na západ od nás je nezaměstnanost mezi mladými do 26 let  takto vysoká ? Reich svou knihu  píše v roce 2001, my dnes už víme víc:  Místa nejsou, nevznikají -  a v dostatečném počtu  vznikat nebudou. Člověk, mladý, starý nebo středněvěký, je buď kreativní a práci si dokáže  sám  vymyslet, nebo je silný - síly bude vždycky v jisté míře třeba - a silných ubývá. Co zbytek, který není   ani jedno ani druhé?  Zůstane  stále častěji  bez práce.  Reich to píše se zkušeností ministra práce v druhé  Clintonově  vládě.   Český ekonom Pavel Kohout  taky tvrdí, že celková agregovaná nabídka  pracovních míst je stále dostačující , ale  vůbec tak nerespektuje  pořadovanou / vysokou / kvalitu  těch míst. Ta  potenciálně mohou vzniknout a vznikají právě jenom tím, že je někdo vymyslí í. Moderní ekonomika souvisí s přidanou hodnotou.  Reich je v tomhle přesnější:  Celá tahle struktura  středně kvalitních zaměstnání,  zaručených kolektivní smlouvou, vznikla na určitém stupni  ekonomické integrace  koncem 19. století a  a na jiném  stupni téže integrace  koncem 20. století  postupně zaniká.  Předtím se najímalo na kontrakt  a nyní se zase najímá a bude najímat na kontrakt- jinak to  nebude ať už odbory pláčou jakkoliv.  Samozřejmě,  pracovní místa se dají nařídit zákonem,  ale to by bylo třeba uzavřít hranice a poté postupně  zničit  měnu.    „Africký“ model  mnoha dětí spojený s prací na půdě  je v moderních zemích mrtvý,  alespoň doufejme, protože vrátit by se k nám  mohl  pouze  použitím posledního klasického prostředku  známého z historie  – a tím je zničující a dlouhotrvající  klasická, tedy nejaderná  válka.      

      Je zajímavé sledovat, jak  změna  faktického stavu – kdo vytváří hlavní hodnoty-  trvale nekoresponduje  s teorií. Prezident  Beneš  v návrzích na poválečný  odsun Němců v jedné z těch středních variant odsunu  kolem roku 1944  uvažoval  o tom, že bude stačit odsunout pouze německé   podnikatele, živnostníky  a intelektuály. Dělníky a rolníky bude možno ponechat. Dnes  by byla   jeho představa ústupku domácím radikálům  jistě jiná, i když ne lepší.

Myslím, že mýtus  nedostatku mladých  by mohl  skončit a měl by být v argumentaci definitivně zakázán. Používat ho je tak trochu jako opakovaně zkoumat, jestli se otáčí  Slunce nebo Země. A řekněme si zrovna,  vystudovaný člověk bez kreativního myšlení  taky  na žádný důchod automaticky nepřispěje, jen prodlouží frontu na pracovním úřadě.  Německý termín „fachidiot“ je tady zcela na místě, znám jich hodně .  Hledejme skutečná řešení . Pojďme se raději  zamyslet  nad tím, jak vlastně funguje daň, kde vznikla a  jakou roli dnes plní.